Lesní moudrost

Lesní moudrost vychází z knih a činnosti Ernesta Thompsona Setona (1860-1946), který byl zakladatelem hnutí Woodcraft a dlouholetým činovníkem amerického skautského hnutí. A co se pod lesní moudrostí skrývá? Je to znalost přírody (zvířat a jejich stop, rostlin, hvězd atd.), tábornické dovednosti (uzlování, morseovka, šifrování, práce se dřevem, zdravověda, práce s ohněm atd.), fyzická zdatnost, sebeovládání a chování v přírodě. Proto jako uznání těm, kteří tyto dovednosti ovládnou, udělujeme u posledního táborového ohně přiměřený stupeň lesní moudrosti v podobě placky.

Příběh o lesní moudrosti dětem přibližujeme pomocí starého indiánského příběhu o stoupání na horu:

Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“

Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol.

Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“ Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“

Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“

Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu.“

Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“

O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“

Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“

Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory.“

Pamatujte na to, hledači lesní moudrosti! Znaky Lesní moudrosti, které nabízíme za vykonané činy, nejsou „ceny“ – jsou to důkazy toho, co jste vykonali a kam jste až došli. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daleko jste se dostali při stoupání na horu.

E.T. Seton

Jak to chodí u nás?
Každé dítě, které s námi jede poprvé, dostává u prvního táborového ohně znak tábora, kulatou placku bez rohů.

Celkem máme šest stupňů lesní moudrosti. Děti mohou získat první tři stupně, náročnost úkolů a schopností, které k dosažení musí mít, se zvyšuje.

Vedoucí mají ještě navíc další tři stupně, ale těm se udělují za zásluhy.